A tak se 9.B rozloučila s Vánocemi na základní škole….
Vánoční proslov od Amči a muffiny od Vojty😉
Vánoce už se tady na nás usmívají a jen čekají na to, až se společně s našimi rodinami šťastně sejdeme u stolu, povečeříme, zasmějeme se, popovídáme si a konečně rozbalíme ty dárky. Tyhle radovánky, jako jsou Vánoce a Nový rok, ale nejsou ty jediné, co nás čekají. Už jen pár měsíců a všichni půjdeme na ty slavné přijímačky, což je pro nás asi ta největší hrozba.
Už jen necelých 7 měsíců a každý si půjdeme vlastní cestou a možná se většina z nás už nikdy neuvidí. Ne všechny cesty se vždy zpět skříží. Proto bychom si tyhle naše poslední společné Vánoce měli pořádně užít, a ne jen ty, ale vlastně všechen ten poslední čas, co nám zbývá.
Poslední rok a půl nebyl nejlehčí. Online vyučování nebylo v naší třídě zrovna úplně dobrý. Byla to taková zkouška na střední, a ne úplně všichni jsme tou zkouškou prošli, ale ani to nás nezastavilo a jako tým/rodina, nebo jak si náš kolektiv každý z vás nazve, jsme šli dál a dostali se až sem. A to, co nás čeká, bude výzva.
Každý se s výzvami vyrovnává jinak. A právě to, jak se s výzvami dokážeme poprat, ukazuje, kdo jsme a co všechno jsme schopni překonat. Jo, během těch několika let jsme se všichni aspoň trochu změnili. Jak vzhledově, tak povahově, teď už nejsme ti roztomilí a naivní prvňáčci, co měli pořád nasazené růžové brejličky a vše viděli pozitivně. Teď už jsme teenageři, co si dokážou udělat obrázek o všem kolem nás, co pochopí smutek a slzy a vztah. Teď už pro nás spánek není trestem, ale výhrou. Přátelé už nejsou jasná věc. Výlety, zhlédnutí filmů, chození na zmrzlinu či ven s přáteli a hraní si – užívání si volného času už pro nás není každodenní záležitostí. Musíme se učit, plnit domácí práce, chodit na tréninky, hodiny a hodiny tvrdě makat, abychom byli aspoň trochu dobří. Volný čas už je nám skoro cizí a nejspíš se to už nezmění. Ne každý má čas na to, aby se někde toulal po venku.
Každý jsme jiný a žijeme ve svém světě, který nás drží nad hladinou, a když se stejně někdy potopíme, musíme se o to víc snažit vyplavat zpět nad hladinu. Máme okolo sebe lidi, kteří nás nad tou hladinou drží a my zase držíme je. Svět kolem každého z nás je rozdílný. Ale když vím, že všichni koukáme na tu stejnou noční oblohu, vím, že můžu být v klidu. Možná totiž jsme všichni jiní a možná máme každý svůj vlastní svět, ale pořád máme společné vzpomínky, protože lidé se mění, ale vzpomínky nikdy!
Pojďme tedy ještě několik vzpomínek přidat, pojďme si užívat, ale i s nástupem zpět do školy po novém roce začít pořádně makat, protože se nikdo nedostal mezi hvězdy tím, že k nim jen vzhlížel. Takže děkuji všem, ale hlavně naší třídní, která to s námi ještě nevzdala a stále nám pomáhá jít dál. Tohle je poděkování za celou třídu. Děkujeme.
Veselé Vánoce.
